
Všichni to asi známe…. Při pečování o někoho blízkého se opravdu snažíme a pak najednou to přijde… polije nás horko, srdce začne bušit jako o závod a cítíme, že vlna vzteku v nás začíná stoupat. Je tu moment, kdy navzdory veškeré naší snaze o maximální vyhovění přijde další a další požadavek, který je už nad rámec našich možností, je nad naše síly....

Když jsem se čtenářů před časem ptala, co jim při péči o blízké nejvíce chybí, pár věcí se neustále opakovalo. A já to mohu potvrdit, protože se již nějakou dobu starám o imobilní mámu, takže vím, o čem je řeč. Každý den se objevují nějaké malé či větší výzvy a jsem si vědoma toho, že podobné věci řeší kolem péče...

Vy jste pro mě jako vánoční dárek. Váš příběh je jako přes kopírák, mám to stejně… Tahle věta zazněla na setkání pečujících, kam jsem v prosinci vyrazila. Dlouho jsem podobnou komunitu nemohla najít, ale z předchozích zkušeností jsem věděla, že bych něco takového velmi potřebovala. Péče o rodiče – zvlášť toho náročného, manipulativního nebo toxického – je jako osamělý...

Potkalo mě přesně to, o čem všichni víme, že se to děje, ale zároveň si všichni tak trochu hrajeme na to, že nám se to snad nestane. Stojíte na letišti u pásu, kde vyjíždí jeden kufr za druhým a ten váš stále nikde. Lehce znervózníte… Když se pás zastaví, je vám jasné, že máte problém. Protože vaše zavazadlo zůstalo někde, kde...

Jasně, teď si pár z vás klepe na čelo. Možná vám tahle otázka přijde trochu stupidní, ale pro našince to může být věc poněkud ošemetná. Řekové jsou velcí milovníci kávy, pijí ji v podstatě celý den, samozřejmě s ní zahajují den a vzhledem ke klimatu se tam setkáme s různými druhy kávy. Základní rozdělení je na kávu teplou a studenou. Logicky, kdo má...

Ne, nebojte se, nebudeme rozebírat dno jako životní balast, krizi, pád až na úplně úplné černočerné dno. Protože tohle dno si moc hýčkat nechceme, resp. vůbec se do těchto situací nechceme dostávat. I když i tyto životní zkušenosti nám paradoxně dávají vyrůst a posilují nás. Dnes se zaměříme na pánevní dno. A právě tomuto tématu se věnuje Kristína. Setkala jsem...

Bavilo by vás mít svůj e-shop? Před několika lety jsem byla touto myšlenkou dost posedlá. Samozřejmě jsem chtěla mít e-shop s něčím řeckým, ale nevěděla jsem jak na to. Přesto, že jsem neměla jazykovou bariéru, vůbec jsem netušila, jak to uchopit. Kde sehnat dodavatele, jak to přivézt, kde skladovat a tak dále. Bylo tam mnoho otazníků. Uběhlo několik...

Galaktobureko patří mezi typické řecké dezerty, se kterými se setkáme takřka po celém Řecku. Jemný krém v listovém těstě zvaném filo. A samozřejmě jak už bývá u řeckých sladkostí zvykem, kompletně utopený v sirupu. Příprava není zase až tak náročná a tak nebudeme přešlapovat na místě a pustíme se do toho. Co budeme potřebovat: 1 balíček filo těsta máslo Na náplň : 1 litr...

Letošní jaro se svět zcela uzavřel a v důsledku virové krize jsme všichni zažili to, co si nikdo z nás asi ani v nejhorším snu neuměl představit. Uzavření hranic, zákaz odjet kam se nám zachce, na obloze žádné letadlo a všechno ostatní omezeno jen na totální minimum pro přežití. Nám, kterým už není dvacet ani třicet, a pamatují prvomájové průvody s plným nasazením,...

Pravidelné cykly, střídající se v našich životech, mají své opodstatnění. A vcelku není dobré se jim bránit. Jdeme totiž proti sobě. A tak stále více lidí vnímá tento cyklus jako našemu zdraví i životu prospěšný. A tak po zimě, která s sebou nese touhu po odpočinku, zachumlávání se do dek, dlouhém spaní, zapalování svíček, vaření pálivých jídel a hutných polévek na zahřátí, přichází svěží vánek...